Zaniklé lokality

Cihelna

Cihelny mívala obec dvě, ačkoliv v podvědomí pamětníků zůstává pouze jedna - v místech, kde je dnes hřiště. Jednalo se o cihelnu obecní. První záznamy o výrobě cihel pocházejí z roku 1877, ale cihly se zde vyráběly už dříve. Zánik se datuje rokem 1936. V cihelně stával obecní domek, který sloužil k ubytování nemajetných příslušníků obce. Původně měl plnit funkce jakési izolace v době epidemií.

Soukromá cihelna bývala kdysi v uličce Osmek za číslem 4. Fungovala pouze v letech 1878-1890. Vyráběly se cihly pálené i nepálené. Podle záznamů si cihly na stavbu své školy odebrala Zlámanka či Střížovice. Z místních cihel je vystavěna dokonce budova dnešního obecního úřadu v Bařicích. Dřevěná forma na výrobu cihel se značkou majitele cihelny se dochovala a je k vidění v soukromém muzeu na Vrbce.

Kolny na mláticí garnituru

Počátkem 20. století byly v obci dva spolky parních mlátiček. Větší zemědělci si roku 1903 pořídili společně mlátičku od fy. Kokora a spol. Přerov. Kolnu k úschově stroje si postavili na dolním konci obce (vedle dnešního čísla 70) . Stavba byla stržena roku 1975.

Menší rolníci si mlátičku zakoupili až r. l910 od fy. Umrath a spol. Praha. Kolnu si postavili vedle č. 42 (na začátku Úvozu směrem k Těšnovicím). Kdy byla kolna stržena, není známo.

Rybník

Býval v Kovářské uličce (v Chobotě) před č. 60 – dnes před domem Josefa Dvořáka. Byl napájen z potoka tekoucího ke Střížovicím. Roku 1908 byl rozšířen a upraven, okolo bylo postaveno dřevěné zábradlí. Rozloha rybníka : 10 x 6 m, hloubka 1.25 – 1.75 m. Nádrž byla určena především pro dobytek, ale nic nebránilo tomu, aby se tam koupaly i děti. V roce 1951 byl rybník zasypán a srovnán s cestou.

Kovárna

Nejstarším řemeslem v obci byl kovář. Kovárna se původně nacházela na č. 36 – byla spojena s hostincem. Od r. 1778 byla kovárna nepřetržitě na č. 17. Původně byla obecním majetkem, r. 1822 ji odkoupil od obce Josef Stuhal za 600 zlatých, od něho odkoupil obratem kovárnu Zachariáš Zapletal, který objekt hluboce pod cenou – za 276 zlatých - přenechal r. 1828 Josefu Dobroslávkovi, synovi podruha z Bochoře. Rod Dobroslávků se zde udržel až do r. 1961, kdy byla kovárna nadobro zavřena. K přechodnému obnovení provozu došlo v období 1991-2001.