Těšanský kroj

Vážení spoluobčané,

slíbila jsem paní starostce příspěvek do prosincového vydání zpravodaje našich obcí pro rok 2020. Dlouho jsem přemýšlela  nad tématem. Nápad přišel při prohlížení starých fotografií. Často na nich při různých slavnostech byli krojovaní účastníci, kteří tak zvyšovali slavnostní ráz události. A protože díky své mamince, paní Stanislavě Kuklové, o této tématice dost vím, napíšu vám  něco o těšanském hanáckém kroji .  Dnes  jen o tom ženském, příště snad i o mužském a také o novodobé historii krojů ve Velkých Těšanech. Máte-li  někdo cokoliv zajímavého, vzpomínky nebo třeba i fotografie, pošlete mi to na e-mail, uvedený pod článkem. Děkuji.

Těšanský ženský hanácký kroj je ušitý z bílého plátna, které je důkladně naškrobeno a jeho oblékání zabere klidně i hodinu. Nejprve si DĚVČICA oblékne bílé PANČOCHY, pak následují  RUKÁVCE. Název rukávce se používá pro celý horní díl, který je tvořen zádovým obdélníkem a dvěma předními čtverci, sešitými do tvaru krátké košilky, která má u krku tunýlek  na šňůrku. Ta může být i červená. Na bocích jsou přišity rukávy, hustě nařasené, aby po naškrobení tvořily balónový tvar. I zde je tunýlek se šňůrkou, zavazovanou v ohbí lokte. Na rukávy se našívá volán, OKRUŽÍ. Je to pruh látky, ozdobený černou výšivkou nebo krajkou, na němž je přišita zřasená široká krajka nebo ažurované plátno s krajkou úzkou. Tato část je také nakulmována a konce se k sobě po oblečení přistehují. Horní díl rukávců tvoří OBOJEK, opět velmi nařasený pruh ažurovaného plátna, ozdobený nahoře krajkou.  Ale protože ažura je velmi náročná na výrobu, může být nahrazena  střádavými proužky plátna a krajky. Zvláštností těšanského kroje je, že obojek nesmí ležet na ramenou, ale musí vzadu za hlavou pevně stát a nadzvedávat mašle věnečku, vpředu je přišpendlený na hrudi tak, aby tvořil kruh. Protože řasení je sice husté, ale ne moc široké, je velké umění obojek dobře naškrobit. Malým děvčátkům hrudník dostatečně zakrývá košilka, ale u starších děvčat se používá OPLÍČKO – pruh látky s ramínky ze šňůrek. Vpředu je šňůrka našita po obou stranách cikcak, do ní se navléká červená stuha a oplíčko tak tvoří jakousi  šněrovačku. Na rukávce se se obléká BOLERKO, barevná vestička, sahající k pasu. Nejčastěji je červená, ale muže mít různé barvy. Je bohatě zdobená vyšíváním, flitry, korálky, různými kroucenými šňůrami, zde se fantazii meze nekladou. Svatební bolerko je vyšívané i zlatými nitěmi. U správně ušitého bolerka je vzadu jako ozdoba odstávající šůsek. Následuje oblékání SPODNIC. Spodnica je jen málo nařasený pruh plátna se šňůrkou na zavazování, je naškrobená, ale nekulmuje se, jen se důkladně vyžehlí.  Pokud se obléká jen jedna spodnica, zavazuje se vzadu. Pokud dvě, první se zavazuje vpředu , druhá vzadu. Pak následuje SUKŇA, SUKNICA.  Sukňa  je vždy o něco delší než spodnica, je čistě bílá, na těšanském kroji nemají být žádné žluté výšivky. U děvčátek sahá zhruba po kolena, u starších asi do poloviny lýtek, ale může být až nad kotníky. Sukňa je ve střední části bohatě nařasena a pevně nakulmována, na krajích řasená není. Uvazuje se zezadu dopředu, takže čelní část je plochá, aby FJERTOCH, zástěrka ,nebyl moc nadzvednutý. Fjertoch musí být stejně dlouhý jako suknica, ta nesmí nikde vpředu vyčuhovat. Fjertůšek není z plátna, ale z nějaké jemější  látky, často průsvitné. Zavazuje se vzadu. Dole může být oblemovaný  bílou stuhou nebo krajkou a ve spodní části jsou našity barevné mašle.  Správné barvy stuh u těšanského kroje jsou červená (vlčí mák, krev), modrá (chrpa, nebe), žlutá (obilí, slunce) zelená (jarní obilí, tráva, rostlinstvo) a bíla (kopretina, lilie, nevinnost). Ale často se tento význam vytrácí, takže je možné vidět i stuhy jiných barev. Na fjertoch se na pravé straně přišpendlí do čtverce poskládaný vyšívaný a krajkou ozdobený kapesník a nakonec  se v pase uváže MAŠLA. Správná mašla má na sobě výšivky lučních květů, zavazuje se jako pentle uprostřed nebo mírně vlevo a je tak dlouhá ,aby oběma konci sahala přesně k lemu suknice. Nakonec se obují černé boty – v dnešních dobách nejčastěji lodičky nebo balerínky, ale správné hanácké střevíce mají nízký podpatek, červenou mašli a vyšívané srdíčko na špičce. Nakonec se na hlavu nasadí věneček. Ten je upletený z látkových květin, (nejčastěji vlčí máky, chrpy, kopretiny), muže být i ozdobený malými zrcátky. Vzadu je gumička, na které jsou navázané mašle, nejlépe v barvách, které jsou na fjertochu.  Mašle splývají přes obojek a sahají zhruba do pasu. Vdané ženy by měly mít na hlavě hanácký šátek, ale jeho vázání je složité a dnes to málokdo umí.

Příprava kroje není vůbec jednoduchá záležitost, ale hotové umění. Plátěné části se po vyprání musí důkladně naškrobit a to je úplná alchymie. Především u kulmovaných částí je potřeba, aby vše pevně drželo tvar, nejdůležitější je to u obojku. Kulmování moji maminku naučila paní  Bartoníková, která bydlela na bývalém Kráčinovém.  Jsou k tomu potřeba železné tyče různé délky, zakončené dřevěným držadlem. Tyče se nechají rozehřát v kamnech, horké se utřou novinovým papírem a ještě vlhké plátno se jimi kulmuje. Pěkně u toho pálí prsty a je to velmi zdlouhavá práce, náročná také na prostor, protože nakulmované díly se musí rozložit a nechat důkladně vyschnout. Rukávy se po vyžehlení vycpávají papírem, aby se zachoval balónový tvar. Proto se kroj po každém oblečení nepere, ale ukládá se v truhle nebo velkém kufru a použije se několikrát. Ani nošení kroje není žádná legrace. Už jen to dlouhé oblékání a pak si Hanačka nemůže ani pořádně sednout, aby si nepolámala kulmování na sukni. Když je nejhůř a už hodně bolí nohy, je možné si sednout na židli jen jako na koně, s opěradlem vpředu anebo si na židli kleknout.  Z vlastní zkušenosti vám řeknu – nic moc pohodlného.

Dnešní  téma jsem nezvolila náhodou. Moje maminka je již nemocná a nikdy už žádný kroj nenakulmuje. Jsem tak asi jeden z mála lidí v Těšanech, kdo o krojích, jejich kulmování a správném oblékání něco ví. Byla bych šťastná, kdyby se našel někdo, komu bych tyto vědomosti mohla předat. Moc  tomu sice nevěřím, ale doufat mohu. Pokud by měl kdokoli zájem, může mě kontaktovat na     e-mailu: bohukuc@seznam.cz

                                                                                      Bohumila Kučerová, kronikářka Velkých Těšan

fotogalerie/jak-sel-cas-1/tesansky-kroj-823cs.html